Když se někoho zeptáme, co je pro děti typické, pak jednou z nejčastějších odpovědí bude bezesporu hraní. A není divu – malé děti běžně stráví hrou valnou část doby, kdy jsou vzhůru. Je jasné, že toto chování je v podstatě instinktivní. Proč se ale u nás vyvinulo? Má to pro děti nějaký benefit kromě toho, že se tím zabaví?
Popravdě řečeno, má. Hry totiž mají hned několik důležitých funkcí, které probíhají, aniž bychom si to my nebo děti uvědomovali. Přitom jsou pro jejich zdravý vývoj nezbytné. Neuškodí tedy podívat se, co jim vlastně přináší.
V první řadě je to učení nových dovedností, které se jim budou hodit v dospělém životě. Když si třeba hrají s panenkami na pokladní, pak si v podstatě vytváří modelové situace a učí se, jak se v takových chvílích zachovat. Pak už je to v dospělosti nepřekvapí.
Dále je to poznávání možností vlastního těla a jejich zdokonalování. Když například lezou na prolézačkách, točí se na kolotoči, houpou se na houpačce, pak poznávají, co všechno jejich tělo může vydržet a co už je naopak příliš. Jistě, někdy to skončí pádem či zraněním, avšak tyto obvykle nebývají tak vážné.
V neposlední řadě se tu rozvíjí také sociální dovednosti, když si děti spolu hrají. Učí se, co je ještě přijatelné a co nikoliv, a jak se chovat ve společnosti. Získávají tak lepší kontrolu nad svými emocemi a umí je lépe zpracovat. A ani to rozhodně není k zahození.
Je tedy jasné, že hraní je v dětském věku velmi důležité. Co se ale stane, pokud dítěti tuto možnost odepřeme? Studie ukazují, že v takovém případě si ponese prakticky celoživotní následky. To, co zanedbáme v dětském věku, se totiž pak už jen velmi těžko dohání. Ano, je to sice možné, avšak není to jednoduché a zdaleka ne každý to dokáže. I proto bychom měli děti nechat si hrát, kdykoliv to bude jen trochu možné. Rozhodně jim to jen prospěje.